V noci na neděli jsem načal druhou stovku mnou okroužkovaných druhů ptáků. A co bylo mým 101. druhem? Kupodivu - dříve než vlaštovka, dříve než většina bahňáků a dříve než jakýkoliv můj oblíbený racek - to byl budníček pruhohlavý (Phylloscopus inornatus). Jak k tomu došlo a co předcházelo viz krátká noticka.

Noc ze soboty 13.10. na neděli 14.10. jsem opět trávil kroužkováním na Červenohorském sedle, spolu s Frantou Zichou a Ondrou Belfínem. Noc začala nenápadně, ale brzy se reflektorem osvětlené sedlo změnilo v leteckou show. Ve vzduchu najednou vířily až desítky ptáků, převážně červenky, pak drozdi, mezi tím se sem tam houpalo něco menšího, zřejmě králíčci (jak se ukázalo při pokusu s nahrávkou), do toho sluky, bekasiny, velcí racci (ano, v noci), po půlnoci se přidali skřivani. Červenky padaly do sítí jako zralé švestky, jen jsme běhali, vytahovali a kroužkovali (do rána to bylo 922 kroužkovaných červenek). Když už jsem po druhé v noci u sítí sotva stíhal vytahovat a kroužkovat červenky, došel jsem k menšímu ptákovi na konci krajní světelné sítě u chaty. Zdálky se ve mně mísily pořád dva dojmy - králíček/budníček/králíček/budníček... Když jsem jej chytil za tenké, králíččí nožičky a natočil bokem k sobě, bylo mi hned jasné, o co jde. První rarita roku 2012 na sedle byla tady.

Donesl jsem budníčka do chajdy, kde kroužkoval Franta a říkám: "Nevěřil bych, že budu tak brzy na řadě." Pak jsem beze slova Frantovi ukázal, co se chytilo a on koukal, jako bych si z něj chtěl dělat blázny. Stejně nevěřil Ondra, když jsem za ním došel k dolním sítím a řekl mu, co je nahoře k podívání. Myslel si, že je to nějaký podivný vtip!

Budníček pruhohlavý je jakýmsi magickým druhem Červenohorského sedla. V říjnu 2010 jsme jedné noci postávali u sítí a pozorovali tah, když se naproti světlu na okraji porostu ozvalo zvláštní úhelníčkovité vábení. Obrátil jsem se na Frantu a poznamenal, že s králíčky letí asi uhelníček. On se na mne podíval udiveně a řekl, že uhelníček v noci je nesmysl. Aha, tak to může být jedině inornatus, říkám. Kdysi, přesněji v roce 1993, na Bajkale jsem v tajze pozoroval na tahu kvanta těchto budníčků. Létali v korunách stromů a bez ustání se ozývali výrazným vábením. Říkal jsem si, že si to musím do budoucna zapamatovat a že to zní jako takový zvláštní uhelníček. Tak jsme hned vytáhli mp3 s nahrávkami "sibiřanů" a pustili hlas - byl to on! Přehrávali jsme hlas za světlem a budníček se asi pět minut motal v porostu kolem sjezdovky, ale vylákat se nám ho nepovedlo.
O rok později, v noci na 30.10.2011, jsem běhal kolem sítí a tahal červenky, zatímco Franta v chatě kroužkoval. Červenek se tehdy urodilo 451, takže jsem nad ránem už byl trochu utahaný, ptáci se chytali o něco méně. Sedl jsem si v chajdě na gauč a na chvíli usnul. Franta mě nechal spát a šel na jednu kontrolu sám - a hned za světlem vytáhl prvního našeho (i svého) inornata! No, letos ještě nekončíme, je před námi podobně magický závěr října, takže doufáme, že k nám ze Sibiře zavítá třeba i nějaký další host...

Nejsou při tom kroužkování vystrašení? Na fotkách vypadají docela klidně.