Ve středu 14. dubna odpoledne po práci jsem vyrazil v dešti na Šumvald. Nebylo zbytí, počasí se nelepší a vypustit kontrolu v pentádě jen proto, že prší, se mi nechtělo. Nakonec kontrola pod deštníkem byla normální a dokonce bylo trochu i na co koukat. Objevily se konečně relativně dobré počty lžičáků a kopřivek, první letošní racek malý (a to v prostém šatu), první čápi černí a potápky černokrké a jako specialita mladý racek stříbřitý (přímo Larus argentatus s. str.). Koukněte se na krátkou reportáž (pršelo a světlo bylo mizerné).

Jeden z prvních ptáků, který upoutal mou pozornost, byl racek malý. Zajímavé a velmi netradiční bylo, že šlo o dospělého ptáka v prostém šatu - to jsem snad na jarním tahu ještě neviděl. I když pozorování ze třetí dubnové pentády patří k nejčasnějším, třikrát se racci malí na Šumvaldu objevili už ve druhé pentádě.


Velmi potěšitelným pozorováním pro mne bylo zjištění sedmnácti lžičáků pestrých. V posledních letech to s těmito kačenkami vypadalo dosti špatně, tento počet je návratem k průměrům dřívějších let, i když má daleko do rekordních 92 ex. v roce 1995.


Na vypuštěný západní rybník zavítali opět tradičně brodiví ptáci, většinu jich asi vyplašili rybáři na pole, zůstal tady osamocený čáp bílý a dva kulíci říční.

Nejzajímavějším dnešním pozorováním byl určitě mladý racek stříbřitý. Jde o minimálně patnácté pozorování tohoto druhu, ale nemám nyní podrobně zpracovány všechny roky. Ptáci jsou v dubnu ve velmi pokročilém stupni opotřebení per, což se především na pozorovaném jedinci projevilo velmi vybledlými loketními krovkami, které spolu s vnitřními ručními letkami tvořily výrazné pole ve tvaru písmene L v křídlech. Pokusil jsem se to zachytit přes stativ, navzdory počasí se něco povedlo. Jinak byl pták celkově dosti tmavý, se silně skvrnitou hlavou, ale celkem dlouhým a štíhlým zobákem.

Na břehu jsem kontroloval dvě hnízda kachen divokých, minimálně jedno však dopadlo špatně a úspěšnost volně hnízdících ptáků bude asi zase mizerná.

Pršelo a pršelo, tak jsem ještě zamířil k poli, kde sedávají volavky. Tady jsem našel ony dva čápy černé, o kterých mluvil šéf rybářství, se kterým jsem dnes opět vyprávěl (plašení kormoránů bude možná už pro letošní jaro zastaveno).

K volavkám popelavým se slétlo pět volavek bílých, takže nadále pokračuje dosud nejlepší rok pro výskyt tohoto potulného ptáka.

A nyní k přehledu pozorovaných vodních druhů ptáků:
- potápka roháč - 3 ex.
- potápka černokrká - 4 ex. (první letošní)
- potápka malá - 4 ex.
- kormorán velký - 2 ex.
- volavka popelavá - 13 ex.
- volavka bílá - 5 ex.
- čáp černý - 2 ex. (první letošní zde)
- labuť velká - 42 ex.
- kachna divoká - 36 ex.
- kopřivka obecná - 23 ex., vyrovnání druhého nejvyššího počtu na lokalitě (rekord = 32 ex. v roce 2005)
- hvízdák eurasijský - pár
- čírka modrá - 8 ex.
- lžičák pestrý - 17 ex.
- polák chocholačka - 153 ex.
- polák velký - 30 ex.
- lyska černá - 12 ex.
- čejka chocholatá - 1 ex.
- kulík říční - 2 ex.
- vodouš kropenatý - 2 ex.
- racek stříbřitý - 1 ex.
- racek chechtavý - 12 ex.
- racek malý - 1 ex.
