Ve dnech 12.-14. března 2010 se konala tradiční výroční schůze členů FK ČSO. Po řadě moravských výprav jsme tentokrát úřadovali v samotném hlavním městě. Abychom netrávili čas jen jednáním a posedáváním, naplánovali jsme si exkurze na dvě české lokality - v sobotu na okolí Žehuňského rybníka a v neděli na jeden z úseku pražské Vltavy.

Takovýto pohled se nam naskytl po probuzení v sobotu ráno z pozemku před budovou kroužkovací stanice v Praze-Hostivaři. Krátký průzkum okolí vily přinesl mimo jiné jednoho z prvních letošních hřivnáčů.

Krátce poté jsme nasedli do exkurzního auta a vedeni Mirkem Jelínkem vyrazili po dosud neucpaných průtazích Prahy k Žehuňskému rybníku.

Hned po zastavení jsme poněkud vyrušili ptáky na rozmrzajícím oku u hráze. Kolem poletovali mimo jiné morčáci velcí, také nějaké čírky obecné a hvízdáci.

Domluvenou atrakcí nevlídného chladného a větrného dne bylo vypouštění orla mořského. Zraněný místní pták byl delší dobu v péči záchranné stanice a nyní přišel čas jej okroužkovat a vrátit do krajiny. Již chvíli po vypuštění seděl jakoby nic na ledu a ve společnosti vran šedých se krmil rybou.



Přešli jsme ještě kousek dále an místo, kde oko v ledu končilo. Z další rozmrzlé části sem a zpět přeletovalo několik racků chechtavých a velkých racků, z nichž se vesměs vyklubali racci bělohlaví. U adulta na první fotografii je vidět typický vzhled tohoto druhu - úzký dlouhý zobák, světlá hlava a tmavé oko. Navíc černá kresba křídla sahá na šest letek, přičemž ještě na šesté je černá páska stále dost široká.

Na další fotografii je vidět charakteristická kresba spodiny křídla - už na krajních letkách je černá kresba silně redukovaná, navíc první letka má charakteristickou bílou špičku (ne jen skvrnu u špičky). Kresba se opět táhne až na šestou letku od okraje.

Konečně na posledním, nedokonalém záběru je vidět kombinace čistě šedého hřbetu a "mladých" křídel (charakteristické pro dvouleté L. cachinnans a L. michahellis) a pro racka bělohlavého charakteristická dvojitá křídelní páska v loketní části křídla.

Při návratu k autu jsme se ještě jednou rozhlédli po rozmrzlém oku dolní části Žehuňského rybníka.

Přesunuli jsme se do Choťovic, tedy spíše do horní části rybníka. Tady byla většina hladiny zamrzlá; na volných místech byla řada racků bělohlavých, jinak nějací morčáci, konipasi bílí a podobně. Přitom jsme obdivovali protilehlý jižní stepní svah pod Žehuňskou oborou a představovali si, jak už brzy bude porostlý hlaváčky jarními.

Další přesun nás zavedl do obce Zbraň, kde leží most přes Cidlinu, takže je možné se dostat na severní stranu rybníka. Nad rybníkem se rozkládá záplavové mokřadní území, které překonává dlouhá lávka. Tady jsme pozorovali hejnka konipasů bílých a lindušek lučních.

Přešli jsme rameno Cidliny, rozbahněný okraj pole se zbytky sněhu a dostali se na stepní jižní svahy severovýchodně od rybníka. Odtud byl rozhled na tok Cidliny, přitékající do rybníka a přilehlé mokřady.

Zajímavých ptáků bylo poskrovnu, především na toku Cidliny nad rybníkem plavalo více morčáků velkých.

Kolem nás proletěla také jedna ostralka.

Nakonec nejpěknějším pozorováním byl pohled na orla mořského, který přilétl, vše poplašil, pak nad námi krátce zakroužil a zase odlétl. Mořských orlů se na této středo/východočeské lokalitě zdržovalo odhadem kolem čtyř ptáků.


Otočili jsme se zpátky a s výhledem na povodí Cidliny nad rybníkem kráčeli zpět k autu.

Při přechodu lávky nad námi přeletovaly kachny, mezi nimi také čírka obecná.

Od Žehuňského rybníka jsme se posunuli ještě kousek na východ, do okolí Proudnického rybníka. Tam u kaluže na poli sedělo hejnko tří druhů hus - husa velká, husa polní a husa běločelá, s nimi také nějaké labutě, čejky a táhnoucí špačci.


Na Proudnickém rybníce se zdržovala řada vodních ptáků, mimo jiné morčáci velcí a husy velké; my ale pospíchali dále za větším hejnem hus.

Na loukách jižně Proudnického rybníka se zdržovalo velké hejno hus, převážně hus polních. Sám jsem naodhadoval 1730 ptáků, část hejna přitom byla skryta za keřem; skutečný počet se tedy pohyboval kolem dvou tisíc. Husy zde nezimovaly, jednalo se o jakýsi předjarní pohyb na sever.

V okolí Proudnického rybníka jsme se ještě chvíli zdrželi; následující druh není rozhodně přírůstkem do ornitofauny ČR, i když byl pozorován většinou členů FK ČSO...

V dolní části Proudnického rybníka pracoval vítr a postupně rozbíjel led. V tomto místě se shromáždilo velké hejno lysek černých, které se tu čile potápěly a lovily. Napočítal jsem odhadem 350 ptáků.

Dalším hojným druhem byl morčák velký, který zde byl mnohem početnější než na samotném Žehuňském rybníce. Napočítal jsem nejméně 48 ex.

Zjistili jsme, že na okraji středních Čech už nemáme co objevovat a vrátili jsme se k jednání do Prahy.
-----
V neděli ráno jsme se v menším počtu vypravili do pražské Tróje, abychom si před odjezdem na Moravu udělali krátký výlet podél toku Vltavy. Jedním z prvních druhů, který jsme potkali, byly slípky zelenonohé - a to dokonce na parkovišti pod zoologickou zahradou, kde se procházely kolem auta.

Na stromech kolem řeky na sebe volaly nejméně dvě žluny zelené.

Na ostrůvcích v toku řeky sedělo několik kormoránů velkých, tak "obdivovaných" rybáři a tak všudypřítomných k jejich nemalé "radosti".

Celkem početní byli i racci chechtaví, kteří zatím třeba na Šumvaldu zcela chyběli. Je evidentní, že se právě teď vydali na svou cestu.

Kolegové nás upozornili na svérázné prostředí, využívané volavkami popelavými - využívají zde skály nad řekou, kde mají klid a dokonalý přehled o dění v okolí.

Zajímavé je i sousedství toku Vltavy s exotickou zvířenou přilehlé zoologické zahrady, která doplňuje kulisu březnové Vltavy svými skřeky a jiným voláním. Kousek od břehu se například předváděli supi mrchožraví.

Dalším typickým ptákem zimních řek a tedy i Vltavy je potápka malá, bohužel celkem ostražitá; stejně jako jediný polák malý, který před pořízením dokumentace někam odplul, takže bohužel bez fotky...

Dalšími zimními hosty v tomto úseku byli poláci kaholky, pěkná směs staršího samce, mladšího samce a samice.

Pokračovali jsme ještě dále pod Babou a vzdalovali se od centra Prahy - chtěli jsme nakouknout za další zákrut řeky.

Cestou nás nejdříve zaskočil divný dravec, z něhož se vyklubala bezocasá káně. Bylo krásně patrné, jak absence rýdovacích per zcela nabourá siluetu a tím i celkový dojem, kterým jinak běžný druh působí.

Konečně došli členové výpravy až k zákrutu řeky u Sedlece a nakouknutím za roh zjistili, že není na co koukat. Byl čas to otočit a vrátit se zpět.

Na ostrůvku jsme si pozorně prohlíželi racky chechtavé, bylo to však čisté hejno; dodatečně se objevili také jednotliví racci bouřní a jen dva racci bělohlaví úplně na začátku výpravy.

.
Exkurzi jsme ukončili mimo jiné pozorováním slípek pochodujících v naplavených odpadcích na břehu řeky. Setkání FK bylo tradičně úspěšné a prospěšné, dobře dopadly i terénní výpady, takže se už teď těšíme na naši další akci.
Moc dobrý. Těším se na další