Díky volnému týdnu, zimnímu počasí a opuštěné krajině jsem i dnes pokračoval v průzkumu intravilánu obcí údolí Desné. Pokud vše půjde podle plánu, měl bych ve volném čase prozkoumat všechny zastavěné plochy v údolí Desné nad Šumperkem. Dnes ráno jsem prošel Maršíkov, poté se přesunul k průzkumu Hraběšic, přešel sedlo Traťovka a prošel ještě Rudoltice. Poté jsem se odpoledním Sobotínem dopotácel konečně domů. Všechny tři vesnice jsou relativně malé, napočítal jsem v nich 245, 132 a 133 ptáků celkem 26 druhů (dohromady tedy dnes dalších min. 510 ex.). Prohlédněte si krátkou fotoreportáž a závěrečné shrnutí pozorovaných druhů.

Své toulání jsem dnes zahájil v Maršíkově. Jde o malou vesničku, táhnoucí se v délce necelých dvou kilometrů v údolíčku bočního přítoku Desné nad Velkými Losinami. Zastavěná plocha je velmi úzká, obklopená pastvinami a loukami a také známými nalezišti minerálů (například na lokalitě Rasovna byl poprvé v Evropě objeven chrysoberyl). Takto vypadá vesnička při pohledu shora, od silnice k Sobotínu. V centru stojí dřevěný renesanční kostelík z počátku 17. století, postavený ze dřeva zbořeného kostela ve Velkých Losinách. V pozadí jsou vrcholy Hanušovické hornatiny, dosahující až těsně přes 1000 m n. m., před nimi je patrné údolí Velkých Losin.

Nejzajímavějším pozorováním bylo pro mne asi hejno devíti kormoránů velkých, kteří nad Desnou letěli k severu. V údolí Desné jde pro mne o celkem neobvyklý zimní zjev, i když později na tahu to není žádnou zvláštností.

Prošel jsem celou vesnicí až k Desné, kde jsem zastihl tradičně dva skorce vodní (zřejmě pár, samec již zvesela zpíval).

Otočil jsem se opět zpátky a prošel vesnicí po druhé, zadní cestičce. Potkával jsem běžné pěvce, jako koňadry, modřinky, vrabce, znonky a také jednu pěnkavu, celkem nehojného zimního hosta. Opět jsem se dostal ke dřevěnému kostelíku, nad nímž jsem zamířil do horní části obce.

Tady jsem zaznamenal taky nějaké kosy, kteří jsou podle mne zřejmě dosti "schovávaví", protože minimálně podle sobotínských zkušeností by jich mělo být ve vesnicích více. V Maršíkově jsem nakonec napočítal 13 ptáků, tedy více, než v celé Loučné.

Ve středu obce se zdržovala skupinka nejméně 14 zvonků zelených, doprovázených také čížky a dlasky.

Nejhojnější byly ovšem opět sýkory, které lákala početná krmítka.

Jinak se v obci objevily dva dosud nezastižené druhy, a to strakapoud malý a žluna šedá.
-----
Po malé zastávce domů jsem se dopravil do Hraběšic, kde jsem nastoupil druhou fázi své cesty. Vesnice leží v údolí Hraběšického potoka východně od Šumperka mezi hřebenem Kamenného rchu (952 m) a Petrovského vrchu (778 m). Opět jde o malou vesničku, táhnoucí se v délce sotva kilometr a půl kolem silnice. Pěkný pohled na vesnici je shora od sedla Traťovka. V oparu za obcí leží kotlina Šumperka.

V Hraběšicích nelétalo o mnoho více ptáků než v Maršíkově, opět převažovaly sýkory, zastihl jsem tu všechny čtyři "vesnické" druhy - koňadru, modřinku, úhelníčka a babku.


Od Hrabešic jsem stoupal neudržovanou cestou k sedlu Traťovka (619 m). Při ohlédnutí jsem za sebou viděl vrchol Kamenného vrchu (952 m).

Kousek za sedlem Traťovka se při sestupu otevírá krásný výhled na údolí horního Sobotína a Rudoltic, poslední dnes plánované vesničky. Na tomto místě se často stavuji třeba cestou ze Šumvaldu; přes sedlo probíhá na jaře také pozorovatelný tah řady ptáků, mimo jiné sluk lesních.

Ještě jsem musel ale sestoupit v zimě neudržovanou silničkou, na níž ležela vrstva 10-30 cm sněhu, projetá nějakými odvážlivci s terénními auty.

Ve spodní části schází silnička do údolí Rudoltického potoka, který vedle ní meandruje. Přestože je zde krajina velmi pestrá, je rovněž v zimě velmi mrtvá; celou cestu (asi 3 km) jsem potkal jen pět ptáků!

Konečně jsem došel do "centra" Rudoltic, či spíše bývalého centra, tedy k rychtě. Dříve skoro tisícová vesnice plná sudetských Němců přišla o skoro všechny své obyvatele a ani dosídlení nevedlo k jejímu oživení, naopak spíše postupně chátrá a vymírá.

Vesnice vlastně plynule navazuje na horní část Sobotína a táhne se v údolí potoka pod hlavní cestou na Ostravu v délce přes dva kilometry.

Mnoho jsem si od horní části vesnice nesliboval, ale narazil jsem na relativně početná hejna sýkor, zde dokonce pěti druhů - ke čtyřem dříve zmíněným přibyla u krmítek na okraji lesa také parukářka. Ale i zde byly nejhojnější koňadry.

Objevil se tu dokonce i krahujec a zajímavé soustředění strnadů obecných (v celých Rudolticích 37 ex.). Jinak se žádné překvapení nekonalo.

Postupně jsem z horního konce Rudoltic sestupoval dolů a pak Sobotínem k domovu. Obloha se skoro vyjasnila a sýkory zpívaly o sto šest.

Konečně jsem se dostal pod Čapí vrch a přes pole si zkrátil cestu ke škole.

-----
Přehled pozorovaných druhů (minimální počty, Ma = Maršíkov, Hr = Hraběšice, Ru = Rudoltice):
- kormorán velký - 9 ex. Ma
- káně lesní - 1 ex. Ma, 1 ex. Hr
- krahujec obecný - 1 ex. Ru
- hrdlička zahradní - 2 ex. Ma
- strakapoud velký - 2 ex. Hr, 1 ex. Ru
- strakapoud malý - 1 ex. Ma
- žluna šedá - 1 ex. Ma
- sojka obecná - 4 ex. Ma, 2 ex. Hr, 1 ex. Ru
- skorec vodní - 2 ex. Ma
- králíček obecný - 1 ex. Ma, 1 ex. Hr
- kos černý - 13 ex. Ma, 3 ex. Hr, 1 ex. Ru
- sýkora koňadra - 48 ex. Ma, 60 ex. Hr, 45 ex. Ru
- sýkora modřinka - 12 ex. Ma, 8 ex. Hr, 17 ex. Ru
- sýkora uhelníček - 1 ex. Ma, 9 ex. Hr, 6 ex. Ru
- sýkora babka - 1 ex. Ma, 4 ex. Hr, 8 ex. Ru
- sýkora parukářka - 1 ex. Ru
- brhlík lesní - 2 ex. Ma, 4 ex. Hr, 2 ex. Ru
- vrabec domácí - 71 ex. Ma, 16 ex. Hr
- vrabec polní - 11 ex. Ma, 3 ex. Hr
- pěnkava obecná - 1 ex. Ma
- pěnkava jíkavec - 1 ex. Ma
- dlask tlustozobý - 9 ex. Ma, 1 ex. Hr
- zvonek zelený - 14 ex. Ma, 8 ex. Hr, 2 ex. Ru
- stehlík obecný - 1 ex. Ma, 1 ex. Ru
- čížek lesní - 31 ex. Ma, 4 ex. Hr, 8 ex. Ru
- křivka obecná - 6 ex. Ma, 4 ex. Hr, 2 ex. Ru
- strnad obecný - 11 ex. Ma, 2 ex. Hr, 37 ex. Ru
