Dnes snad doplním informace z výpadu nejen do sklípku na jižní Moravu. Konečně po různých podivných letech zde nastává pravé únorové jaro; na jednu stranu zamrzlé nádrže s oky v tradičních místech a na nich morčáci velcí, morčáci bílí a hoholi ve slušných počtech, k tomu všudypřítomní racci bělohlaví a konečně také více než jeden orel mořský. Na druhou stranu přeletující konipasi bílí a první drozd zpěvný, mezi kachnami také ostralky, hvízdák. A ke všemu neskutečné pohledy na krajinu, pokrytou částečně sněhem a vytvářející tak neuvěřitelně rozmanité struktury. Zde najdete krátkou fotoreportáž.

Pátrání po husách kolem Drnholce a Litobratřic bylo bezvýsledné, na polích, kde se obvykle zdržují, bylo asi osm hus a jeden ťuhýk šedý.

Navštívili jsme hráze u Drnholce a Brodu nad Dyjí, kde byla Dyje rozmrzlá. Přeletovaly dvě volavky bílé.

Mezi zimními ptáky sedělo také dvacet labutí velkých, bohužel žádná zpěvná.

Přesunuli jsme se na známý hřbitov v Březí, kde tentokrát kalousi ušatí nehráli hru na chovávanou, ale seděli přímo v koruně břízy u parkoviště. Bylo jich nejméně osm, další jsme se plašit nepokoušeli.

Přes pole kolem Dolních Dunajovic, s pěknými výhledy na Pálavu a Mikulov, jsme se přesunuli na rozmrzlé okno na střední nádrži u mušovského kostelíka.

Mimo různých kachen se nakrátko na jedno místo u ledu slétli čtyři orli mořští a trochu se pošťuchovali u mrtvé ryby. Celkem jich na dohledné ploše ledu sedělo sedm.

Kolem poletovali jednotliví racci bělohlaví; u těchto dospělých ptáků je pěkně viditelná redukovaná černá kresba křídla, zasahující přesto na šest letek s charakteristickou bílou špičkou první letky.


Stále velmi běžnou kachnou byl morčák velký; u Brodu nad Dyjí bylo 50 ptáků, u Mušova 38 a u Dolních Věstonic 48, což dává dohromady 136 ptáků - a to byla řada dalších vidět na dálku na soutoku.


Večer jsme se po zastávce u Dolních Věstonic přesunuli do sklípku a věnovali se společenské konverzaci a degustaci vína. Druhý den ráno nás přivítal nádherný předjarní den s modrou oblohou; ze sklípku se rýsovaly hřebeny Pálavy.

Zpátky u nádrží jsem vyfotil pár racků, kteří si troufli blíže, včetně tohoto 3K ptáka - krásný šedý hřbet v kontrastu s "juvenilními" křídly je znakem tohoto šatu u obou "bělohlavých" racků. Dvě pásky v loketní části křídla téměř neomylně ukazují na racka bělohlavého.

Rovněž další znak je unikátní (pozor na starší ptáky) - téměř neskvrněná světlá spodina křídla.

Dalším typicky zimním druhem nádrží byl morčák (i když spíše by se měl jmenovat hohol) bílý. U Drnholce bylo 9 ptáků, u Mušova samice a u Věstonic pět ptáků.

Husy se ukázaly jen jednou na přeletu; tedy husy velké tu byly v několika párech, ale na mysli mám husy polní a běločelé, jejichž hejno nám přelétlo nad hlavou.

Nad hrázi přelétl také konipas bílý, kterého se mi podařilo zachytit i nepohotovým Lumixem.

Výpravu jsme uzavřeli neúspěšným pátráním po zedníčkovi v Soutěsce a lomu u Klentnice, ale bylo nádherně a tak jsme toho vůbec nelitovali. Rádi bychom se na jih někdy na jaře zase vrátili.
