V sobotu 4. dubna jsme se letos poprvé vypravili do České Třebové. Na řadě bylo odzimování zahrady a prořezávání jabloní. Takže pracovní, ne pobytový výpad. Pod širou oblohou se však dají pozorovat i ptáci, o což jsem se pokusil. Čtěte v článku, co vše nad zahradou létalo.

Na prvním obrázku je pohled na náš sad nad Třebovou. Celkem je zde 20 jabloní, jedna hrušeň, dvě třešně, dvě višně, dvě švestky a dva ořechy. Jinak hlavně louka. Pokud nemusím zrovna pracovat, sedím rád na verandě chatičky a koukám do kraje:

Pod námi je údolí České Třebové, za ním hřeben Třebovských stěn, pak zlom a konec České křídové tabule. Při bližším pohledu (zde ne) za hřebenem vyčuhují Orlické hory a Kralický Sněžník. Pohled směřuje k severovýchodu, je ideální pro podzimní tah. Ptáci při něm letí přímo proti nebo šikmo zleva. Na jaře je to plus mínus naopak. Jerště pár obrázků:

Již teď vylézají hasi a štíři, tedy v tomto případě ještěrky a slepýši. Odchytili jsme malou ještěrku obecnou. Kdysi jsem se naučil (snad) ideální rozlišovací znak i nejmenších mrňat - přední ze dvou štítků mezi okem a nozdrou je rozdělen do dvou (zvýrazněn, nerozdělený u ještěrky živorodé). A teď k ptákům. Ráno probíhal čilý pohyb, nejnápadnější bylo několik roztroušených jíkavců, přeletovali také konipasi bílí nebo dlasci. Na modřín u chaty si na pár vteřin sedl ořešník kropenatý (zde často; letos druh č. 117). Při stříhání nad námi přeplachtila snad místní káně lesní.

Jde o ptáka běžné střední (intermediátní, přechodné) formy, u níž bílý pruh na hrudi přechází do světlého zbarvení břicha, nechybí ani typický světlý pruh na spodních křídelních krovkách. Po zahradách se také potulovalo asi 25 brkoslavů severních, pozůstatek mohutné invaze této zimy. Zastihl jsem je opět na našem modřínu, kdoví, co tam sbírali.



Nejzajímavějším neptákem byl nakonec netopýr, kroužící vysoko nad Třebovou deset minut před polednem; zřejmě netopýr rezavý, kterého jsem takto ve dne viděl spolu s ptáky na tahu už několikrát.