close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Racek stříbřitý, 1. rok, Šumvald 31.1.09

8. února 2009 v 1:10 | Martin Vavřík |  Racci - komentované fotky
Toto je první článek ze série, která bude komentovat určené pozorované racky a uvádět na jejich příkladu, které znaky je umožnily určit. Chápu jej jako jeden ze svých příspěvků mnou vyhlášenému ptáku roku 2009 - "velkému bělohlavému rackovi". 31. ledna jsem na rybníce Šumvaldském pozoroval racka stříbřitého v šatu 1. roku (tedy v lednu již 2K). Čtěte dále a prohlídněte si detailní digifotografie.

Všechny fotografie budou "trochu" zašedlé, vzhledem k zatažené obloze a slabému světlu. Již na první pohled tento mladý racek nezapadá do obecného typu lednového mladého "cachinnanse". Má krátký zobák, kulatou hlavu, krátké nohy, křídla nepřečnívají tak daleko za ocas a vůbec, je takový nějak baculatý. A především - je výrazně tmavý na spodině. Oba bělohlaví racci (cachinnans a michahellis) by v lednu měli spodinu bílou, se skvrněním pouze po stranách krku. Na druhé fotografii se zaměříme na hlavu.
Zobák tohoto ptáka je relativně tenký a zdá se být i dosti dlouhý, jako u cachinnanse. V porovnání s hlavou jeho délka není tak výrazná, nicméně podle zobáku bychom tohoto racka neurčili. Zásadní rozdíl ve srovnání s cachinnans/michahellis je v tom, že světlá (světlejší) je pouze hlava, hned od příuší a hrdla začíná výrazné tmavé zbarvení, táhnoucí se přes prsa na břicho. Mimo to je tmavá i oblast u kořene zobáku a oka. Už jen toto zbarvení je v lednu zásadně odlišné od zmíněných bělohlavých druhů. Na další fotografii se zaměřme na zbarvení hřbetu a křídel.
Zde nás především upoutají dvě skupiny per - velké loketní krovky a pera hřbetu. Pro jistotu na dalším obrázku zdůrazněné:
Hřbetní pera mě upoutala, protože se odlišují od per cachinnanse. Kresba je v podstatě stejná, jde o podélný proužek ve středu pera a tmavý příčný proužek u špičky, tvořící dohromady šipkovitý vzor. U cachinnanse (i michahellise) je příčný proužek úzký, takže hřbet působí spíše jako světlý. Argentatus má tyto proužky široké, takže tmavá kresba je mnohem výraznější. *** Pokud jde o velké loketní krovky (tvoří spodní okraj složeného křídla), argentatus postrádá druhou křídelní pásku proto, že jsou tato pera řekněme proužkovaná - jakoby se na nich střídaly světlé a tmavé skvrny. Jakákoliv kresba se tak rozpadá do skupiny skvrn. "Bělohlaví" racci se v tomto znaku liší - cachinnans má úzkou druhou pásku, loketní krovky jsou tedy až na špičku a lem tmavé, bez světlých skvrn (s jistou variabilitou). U michahellise se páska směrem ven postupně rozpadá, proto jsou loketní krovky různé - vnější (na složeném křídle dole, někdy ukryté v načepýřeném opeření břicha) jsou neskvrněné, vnitřní (na složeném křídle nahoře) jsou skvrnité. Jde o jeden z hlavních rozlišovacích znaků těchto tří druhů. Na další fotce se podívejme na nohy:
Pokud máte "v oku" u nás běžné cachinnanse, musí vám tyto nožičky připadat nějaké krátké. Prozatím jsem nepřišel na způsob, jak tuto kvalitativní vlastnost kvantifikovat, takže to prozatím zůstává otázkou zkušenosti. Pozor na jednu věc - racci mohou mít opeření břicha načepýřené, pera jsou pak "spuštěná" dolů a nohy mohou vypadat kratší. Nakonec se podíváme na špičku křídla.
Na špičce křídla si všimneme dvou skupin per - ručních letek (vlastní špička křídla) a "terciál" před nimi (široká pera s bělavou špičkou). Ruční letky přesahují ocas o něco méně než u průměrných cachinnansů - ale opět, jde o subjektivní znak, který oceníme až po určitých zkušenostech. Výraznější je rozdíl ve zbarvení terciál. U tohoto ptáka jsou tmavé, s širokým bílým lemem na špičce. Typický argentatus by je měl více skvrnité resp. světle vykrajované, ale i tato kresba je u racků stříbřitých častá. Tento typ se více podobá "bělohlavým" rackům cachinnans/michahellis, ti však mají tento světlý lem užší a navíc (a hlavně) se táhne dále podél vnějšího okraje.

A nyní pár poznámek k letovkám a vlivu fotografie za špatného osvětlení.
Při pohledu na křídla na této fotografii bychom racka klidně začali určovat jako cachinnanse. Slabé osvětlení a úhel pohledu snižuje kontrast a tak před námi vystupuje druhá křídelní páska, typická pro cachinnanse. Že to není tak, jak to vypadá, uvidíme na dalších fotografiích. Už tady je však nápadná tmavá spodina těla a tmavé zbarvení kolem oka (objevuje se i u michahellis, kteří ovšem mají světlé břicho). Další fotografie:
Na této fotografii je vidět, že druhá páska není zdaleka tak výrazná. Vzniká tak pro "argentatuse" klasický křídelní vzor, kdy na relativně světlejším podkladu vystupují tmavé vnější ruční letky a tmavé loketní letky, mezi kterými je výrazné světlé okénko. Na konci ocasu je široká tmavá koncová páska, celý kořen je pak výrazně a hustě tmavě skvrněný, což při tomto pohledu zdálky splývá do tmavšího, rozhodně ne bílého zbarvení (husté skvrnění bylo velmi dobře pozorovatelné v terénu při pohledu dalekohledem).
Kresba křídla je dobře patrná na této fotografii - opět tmavé loketní a vnější ruční letky a výrazně světlejší vnitřní ruční letky (okénko).
Na poslední fotografii je dobře vidět i za snížené kvality osvětlení prosvítající okénko na vnitřních ručních letkách. Spodina křídla se jeví tmavá (což ve skutečnosti je, na rozdíl od skvrněné u michahellise a světlé u cachinnanse), na této fotografii však můžeme jen stěží odhadnout, zda to není dáno vlivem osvětlení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fuka Fuka | E-mail | Web | 28. září 2011 v 10:35 | Reagovat

Pravdu díš....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama