Druhý příspěvek bude o něco stručnější, týká se však komplikovanějšího racka. Nadpis prozrazuje, že jde o ptáka v šatu 2. zimy (tedy v lednu již 3K). Čtěte v článku o rozdílech v dosahování šatu 2. a 3. roku u velkých racků.

Při prvním pohledu vidíme typického velkého racka, který není ani jednoletý (na to je málo hnědý na křídlech), ani dospělý (má na křídlech jakési fleky) - tento typ šatu byl kdysi označován jako immaturní či subadultní, my si ale můžeme dovolit zajít dále. Nejprve si prohlédneme racka stativovým dalekohledem a pak případ uzavřeme:

Na první fotografii se zaměříme na hlavu a spodinu. Břicho, hruď a minimálně strany hlavy jsou bílé, bez skvrnění. To je vytvořeno pouze po stranách hrudi v podobě neúplného pásu. Zobák je z velké části žlutavý, s výraznou tmavou páskou na špičce, ale také s výraznou světlou špičkou. Bylo by zajímavé vidět oko, tady pták spí.

Racek nás vyslyšel a kouknul na nás. Oko je tmavé, s jistotou není kontrastně světlé. Ještě si všimněme, že je hřbet čistě šedý. Nyní se koukneme na tělo a křídla.

Na křídle vidíme tři odlišně zbarvené skupiny per - dole velké loketní krovky, z nichž vnitřní jsou bělavé, s asi čtyřmi užšími páskami či řadami skvrn. Směrem k okraji křídla vidíme hlavně jejich světlé okraje, kresba zůstává ukryta. Nad nimi jsou střední krovky, které vytvářejí čistě šedý úzký pásek. A mezi nimi a hřbetními pery je řada malých křídelních krovek, které jsou skvrněné podobně jako krovky velké. Terciály (tvořící trčící hrbol na obrysu těla) jsou světle a tmavě skvrnité se složitou kresbou. Ještě si prohlédneme špičku křídla:

Složené ruční letky výrazně přesahují ocas, vnitřní mají širší světlé špičky. Nyní tedy shrněme případ.
Racci dosahují dospělého šatu při několika pelicháních, z nichž zásadní (úplné, týkající se i letek a ocasu) probíhají jednou ročně zhruba v létě. Jednotlivé druhy se liší v rychlosti, s jakou se blíží vzhledu adultů. A zde je velký rozdíl mezi rackem stříbřitým (L. argentatus) a bělohlavým (L. cachinnans, týká se i L. michahellis). Přestože velikostí jsou tyto druhy podobné, v pelichání je racek bělohlavý mnohem rychlejší, takže v druhém roce se dostává zhruba do stavu, kterého racek stříbřitý dosahuje až ve třetím roce. Jde především o získání čistě šedého hřbetu, bílé hlavy a barevného zobáku.
Pták na fotografii má na pohled čistě šedý hřbet v kombinaci s kompletní sadou hnědě skvrnitých krovek a terciál. Tato kombinace je typická pro oba "bělohlavé" racky. Racek stříbřitý má v druhém roce takovéto krovky, ale hřbet je stále výrazně skvrnitý, ne čistě šedý. Ve třetím roce má racek stříbřitý už čistě šedý hřbet, ovšem v kombinací s převážně šedými krovkami. Pták na fotografii má navíc čistě šedé střední loketní krovky - další znak racka bělohlavého. Poněkud matoucí je - a pro mne v terénu také bylo - zbarvení velkých loketních krovek. Takto skvrnité krovky jsou charakteristickým a velmi dobrým znakem racka stříbřitého - ovšem v šatu prvního roku (což je důležité si uvědomit!). Po přepelichání v druhém roce na toto proužkování u sedícího ptáka už nemůžeme brát ohled! Problém je v tom, že okraje velkých krovek jsou výrazně skvrnité a na složeném křídle jsou jejich tmavé středy ukryté!
Závěr: Tři známí velcí racci jsou ve skutečnosti tři samostatné druhy, což se projevuje mimo jiné odlišným postupem a rychlostí pelichání.
- Nejpomalejší jsou racci stříbřití, kteří v druhém roce stále připomínají jednoleté ptáky, jen jsou poněkud kontrastnější. Prohlédněte si typického dvouletého racka stříbřitého na této fotce. Stále najdeme na hřbetě skvrnitá pera, hlava a spodina jsou tmavě skvrnité, zobák většinou světlý s tmavou špičkou (ne proužkem). Skvrnité jsou všechny krovky.
- Racek středomořský je v postupu pelichání o něco rychlejší, přesto stále pomalejší než racek bělohlavý. V opeření hřbetu a krovek je řada šedých per, většinou však nevznikají (v lednu) jednolité šedé zbarvení. Rovněž zobák je světlý, s tmavou špičkou nebo dokonce tmavý se světlým kořenem. Oko v tomto věku bývá ještě tmavé. Oproti tomu spodina je již bílá. Podívejte se na typického dvouletého racka středomořeského na této fotce (již z března, tedy o trochu pokročilejší).
- Racek bělohlavý dosahuje dospělého vzhledu nejrychleji. Již na podzim druhého roku má čistě šedý hřbet a střední loketní krovky, kontrastující s tmavými loketními krovkami, bílou hlavu, žlutý zobák s pouhou černou páskou na špičce a výrazně redukovanou ocasní pásku. Vypadá tak, jak byli velcí racci zobrazováni v šatě o rok pokročilejším. Posuďte na této fotografii dvouletého ptáka v letu!
Pták na fotografii je typický racek bělohlavý v šatu 2. zimy (v lednu 3K). Ve všech zmíněných znacích je ve srovnání s ostatními druhy velmi pokročilý. K tomu přistupuje typický "jizz", tedy celkový vzhled a dojem druhu - štíhlý racek s daleko přečnívajícími křídly, dlouhým, rovným a tenkým zobákem.