Tak a tady jsou ti racci. Vzhledem k počtu 20 ex. a jejich přeletování ve větší vzdálenosti nebudu rozebírat jednotlivé ptáky, ale pokusím se komentovat pořízené fotky. Takže čtěte.

Předchozí fotografie je jen ilustrační. Koukněme se na první fotografii typu "Racek a jeho ryba".

To je typický jednoletý (2K) racek bělohlavý. K určení pomou již proporce - dlouhé nohy. dlouhý a přitom úzký zobák, typické posazení oka. K tomu i světlé zbarvení hlavy s typickým částečným obojkem po stranách a na zadním krku a zdánlivě až proužkovaná hřbetní pera a krovky. Přidám ještě jednu fotografii tohoto ptáka s krásným odrazem:

Na další fotce koukneme na racka v letu:

Je to typický racek bělohlavý. Mimo světlého zbarvení těla vidíme ostře oddělenou černou ocasní pásku a charakteristické dvě loketní (křídelní) pásky se světlým prozužkem mezi nimi. Vnitřní ruční letky mírně prosvítají a mají tmavé špičky. Další pták je dospělý:

Na obou křídlech vidíme malý rozsah černé kresby, bílou špičku první letky a velkou bílou skvrnu na letce druhé. To vylučuje racka středomořského. Vždy bude problém s jistotou při pouhém pozorování rozlišit racka stříbřitého a bělohlavého, kteří se svým vzhledem poněkud překrývají. Liší se pak samozřejmě tvarem hlavy a zobáku + barvou oka a očního kroužku. Zde si však na křídle shora můžeme všimnout, že černé zbarvení vybíhá v podobě černých proužků do šedi křídla a že na šesté letce od okraje je tmavý proužek. V kombinaci se stavbou těla - jde o racka bělohlavého. Na ledu u oka však sedí divný racek:

Už při tomto pohledu je vidět, co vynikne v dalekohledu - tmavé oko a peří kolem něj, kratší a silnější zobák, celkově tmavé zbarvení těla. Když pták vyletí:

vidíme úplně jinou kresbu než u výše uvedeného mladého cachinnanse. V celkově světlejším křídle vystupuje jediná
tmavá loketní (křídelní) páska a k ní tmavé krajní ruční letky, oddělené od této pásky výrazným světlým klínovitým polem. Zbarvení ocasu není zde příliš patrné, při pohledu dalekohledem byl kostřec hustě tmavě skvrnitý (viz ještě dále). Jde o klasického jednoletého racka stříbřitého. Na dalším obrázku koukneme přes stativ na jednoho ze sedících racků:
tmavá loketní (křídelní) páska a k ní tmavé krajní ruční letky, oddělené od této pásky výrazným světlým klínovitým polem. Zbarvení ocasu není zde příliš patrné, při pohledu dalekohledem byl kostřec hustě tmavě skvrnitý (viz ještě dále). Jde o klasického jednoletého racka stříbřitého. Na dalším obrázku koukneme přes stativ na jednoho ze sedících racků:
Velmi jemná stavba těla a hlavy, tenký dlouhý zobák a tmavé oko - máme před sebou opět racka bělohlavého. Tento subtilní typ je považován za samice, ve srovnání s často mohutnými samci s hranatou hlavou a delším zobákem. Některé samice působí stavbou těla jako mohutnější racci bouřní (kteří ovšem nemají žlutý zobák s červenou skvrnou). Vedle "samice" se o rybu rval zvláštní racek:

Podle všeho (stavba těla, tvar hlavy a zobáku) by mělo jít o racka bělohlavého, ale při protahování měl nápadně tmavý ocas, také hlava byla tmavší se skvrnou u oka. Ačkoliv jde pravděpodobně o racka bělohlavého, bude lépe nechat jej při stávajících podmínkách pozorování neurčeného, protože není úplně typicky vybarven a spadá do obtížné kategorie dvou- až tříletých ptáků. Další fotku nebudeme určovat, jde jen o kuriozitu:

Velcí racci obvykle vyzobávají ryby z ledu nebo sednou na hladinu a požírají plovoucí zdechlinu. Při pozorování na Šumvaldu jsem v tomto dni zaregistroval dvě méně obvyklé techniky (vaše poznatky uvítám v komentářích či mailu). Nezachycený na fotografii byl styl "terej" či rybák, používaný jedním nebo dvěma racky. Přilétli nad hladinu , zaklopili křídla za tělo a prudce vlétli do vody. Na několik vteřin zmizeli pod hladinou, načež se vynořili, oklepali a odlétli. Pokud vím, toto jsem viděl poprvé. Druhý, na fotografii zachycený, byl sebrání ryby z hladiny nohami. Obvykle tak aktivní přístup velkých racků nevídám.
Zpátky k fotografiím. Zde jeden dospělý pták:

Tak toto je typický problematický racek. Špička křídla vyloučí racka středomořského, ale pak vidíme, že se kresba táhne jen na pátou letku (P6) a na šesté není ani stopa. To by byl typický argentatus. Na druhé straně prosvítající světlo odhaluje na druhé až čtvrté letce (P9-P7) černé proužky vybíhající do šedi a bílé skvrny mezi šedou a černou barvou letek. Co teď s ním? S největší pravděpodobností máme před sebou racka bělohlavého s redukovanou černou kresbou na páté letce. Racek stříbřitý by v únoru měl mít stále skvrnitou (proužkovanou) hlavu s výrazným světlým okem (tento má bílou hlavu s tmavým okem) a přestože černá kresba je u něj redukovaná na pět letek, má na první a druhé obvykle mnohem větší rozsah než u cachinnanse. Pokud nebudeme mít více informací o podobných raccích bělohlavých (a lepší fotky), je nejvhodnější odložit foto do archívu a vyčkávat. A další divný racek:

Jedná se o onoho spodního. Zřejmě jde o tmavého ptáka vyfoceného výše. Křídla jsou velmi tmavá a především je tmavý celý ocas až po kostřec. Na druhé straně na křídlech není v tomto pohledu výrazná světlejší plocha. U takovéto fotky nezbývá než povzdechnout si "Chtělo by to lepší fotku" a nechat to být. Stejně jako s poslední fotkou:

Tento pták vsedě byl jasný cachinnans (proporce, hlava, zobák). Mít tuto jedinou fotografii, nebyli bychom si už tak jistí. Jedná se o evidentně dospělého ptáka (bez skvrn na krovkách), proto je rozsah černého zbarvení dosti velký. Je jasné, že se nejedná o r. stříbřitého, ovšem kresba křídla se velmi podobá L. michahellis. Je třeba si však uvědomit a všimnout, že je křídlo mírně složené, letky jsou vsunuté jedna pod druhou a černá kresba se jeví kompaktnější, než ve skutečnosti je. Kombinace bílé špičky křídla a minimální rozsah tmavé barvy při pohledu zespoda (na vzdálenějším křídle) nakonec přece jen racka středomořského na 95-99% vylučují (rezervu nechávám proto, že existují názory, že může být michahelis takto zbarven, přestože jsem žádnou podobnou fotografii neviděl a protzaím jde jen o spekulace).
Tak zase vzhůru za racky...