Tak jsem si snad odbyl svou předjarní chorobu (ani nebudu popisovat, tentokrát to stálo za to). Přišla ve vhodnou chvíli, kdy se obloha zatáhla a každý den sněžilo a sněžilo. Na Šumvald by to stejně nestálo za to, takže mě nemuselo mrzet, že jsem deset dlouhých dní neopustil byt. V pondělí jsem konečně ožil a v úterý 24. února vyrazil na obchůzku vikýřovicko-rapotínsko-petrovské hranice. Hned u Desné, při prohlížení sýkor jsem zaslechl známé zvonivé zvuky. A hned jsem zahlédl hejno brkoslavů na vysokém stromě u rapotínského obchodu. Dalekohledem jsem počet odhadl na 70 ex.

Brkoslavi cvrčeli a spouštěli se na nějaký nízký keř ozobávat plody. Rozhodl jsem se přejít lávku a přebrodit se sněhem za nimi. Plán byl pěkný, ale chování brkoslavů typické. Po malé chvíli se rozcvrčeli a začali strom opouštět - v hejncích odletovali směrem k jihovýchodu.

Takže žádné zázračné focení se nekonalo. Když jsem vypadl ze sněhových bariér na silnici, sedělo na stromě snad deset brkoslavů.

Ze sportu a setrvačnosti jsem cvaknul poslední z nich, ale světlo a vzdálenost byly na nic. Na fotkách odletujících hejn jsem sečetl minimálně 74 ex.

Snad již v brzkých dnech přinesu informace o začínajícím jaru, zajímavých migrantech a také reportáže ze Šumvaldu. Po sněhových záplavách však zatím krajina nevypadá na tyto hosty připravená, třeba sem by se měli už brzy vrátit konipasi horští:

Předpověď však slibuje teplé počasí na víkend, takže snad už to začne!