18. ledna 2009 v 19:47 | Martin Vavřík
|
Na sklonku roku 2008 jsem cestoval po koutech šumperského okresu a jeho nejbližším okolí a fotil místní kostely. Přitom jsem se setkal s řadou drobných památek, z nichž některé ucházejí pozornosti. V tomto článečku se budu věnovat období renesance, s malým úvodním zatouláním do gotiky. Pro tentokrát vynechám velké stavby a zaměřím se na detaily, především náhrobky a portály. Za období renesance budu tradičně považovat dobu mezi rokem 1492, kdy se u nás poprvé objevily renesanční detaily staveb a rokem 1620, kdy porážka na Bílé hoře otevřela cestu katolizaci a ranému baroku.

Začneme symbolicky před vstupem na Šumpersko, v horní části Hornomoravského úvalu. Vévodí mu královské město Uničov, pyšnící se titulem první město v českých zemích. V roce 1212 získal Přemysl Otakar I. od císaře Fridricha tak významnou Zlatou bulu sicilskou; hned se také pustil do zakládání měst. Uničov získal městská práva již v roce 1213, a to od jeho bratra, moravského markraběte Vladislava Jindřicha. Do města proudili hlavně němečtí kolonisté a sebou pravděpodobně přinesli i tuto sochu (zřejmě) sv. Prokopa. Pokud je to pravda, jedná se o jednu z nejstarších památek v okolí a její archaické rysy tomu nasvědčují. Socha je umístěna na vnější zdi věže městského kostela.
Místní kostel Nanebevzetí Panny Marie skrývá ještě nejméně jednu gotickou zajímavost. Při novodobé rekonstrukci byl obnoven ojedinělý ústupkový portál (a také rekonstruováno okno na průčelí, to zase někdy jindy).
O skok vedle se nachází město Litovel. Sice jsme stále na půdě olomouckého okresu, ale vztah k okresu šumperskému je již bližší. Po husitských válkách ztratila Litovel postavení královského města a dostala se pod ochranu pánů z Vlašimi, sídlících na hradě Úsov. Za nich byla vedle farního kostela vystavěna (Jiřím z Vlašimi) koncem 15. století kaple sv. Jiří (také Česká - byla určena pro česky mluvící obyvatele). Dochovala se ve své původní podobě. Nádherný je zvláště její pozdně gotický boční portál.
Není třeba chodit do galerie, aby mohl člověk vidět gotické plastiky. Zde v tympanonu portálu můžeme kdykoliv obdivovat tohoto Krista na kříži.

Přesuňme se do centra okresu, Šumperka. Gotických prvků je zde poskrovnu (i když některé dobře skrývá farní kostel), pro ukázku a srovnání s předchozími nabízím jednoduchý gotický portál kostela Zvěstování Panny Marie (dříve klášterní kostel dominikánů). Začněme si zde pořádat hlavní šlechtické rody, které ovlivnily renesanční tvář Šumperska. Všem jsou asi nejznámější Žerotínové, kteří tento kostel v roce 1513 ustavili svým pohřebním kostelem.
Žerotínové jsou starobylým místním rodem, odvozujícím původ z Bludova. Ten několikrát ztratili a znovu získali, setkáme se s nimi i na dalších stavbách v okolí. Na začátku doby renesanční sídlili v Šumperku a opět získali do svého držení Bludov. V roce 1527 získali ještě Třemešek, aby jej v roce 1559 předali Bukůvkům (viz níže). V roce 1562 se však město Šumperk z jejich poddanství vykoupilo a v roce 1569 koupilo i zámek, kde sídlili. Žerotínové byli nuceni poohlédnout se po sídle jiném. Nakrátko se mihli historií hradu Kolštejn (Branná, kde začali stavět zámek) a města Zábřeh, v roce 1596 získali i Rudu nad Moravou (tady stavěli zámek nejprve Bernard a po něm Ladislav Velen ze Žerotína). Podstatné však je, že v roce 1581 prodali zámek v Branné Bruntálským z Vrbna a přemístili své sídlo do Velkých Losin, kde vybudovali ze všech svých staveb tu nejkrásnější a přečkali zde až do doby pobělohorské.

Odskočme ještě naposled do gotické doby, abychom připomněli další dva rody, které se na Šumpersku v době renesance výrazně zapsaly do dějin. Na obrázku je erb Tunklů z Brníčka a na Zábřehu z roku 1478 (umístěný v průjezdu zábřežského zámku), s typickým kaprem (Tunklové byli pověstní stavitelé rybníků). Dva představitelé slezského rodu Tunklů, podle všeho strýc se synovcem, přišli ze Slezska ve třetině 15. století a získali panství Kolšov a Zábřeh s Brníčkem. Kolšovská větev se z dějin brzy vytratila, představitelé zábřežské však vytvořili velké panství, i když by rádi viděli ještě větší. Nepodařilo se jim připojit k němu panství Ruda nad Moravou (se Šumperkem), Bludov a Nový Hrad, přestože i je nějakou dobu vlastnili. Často se dostávali do sporu se svými sousedy, zvláště pověstný pán Jiří starší z Brníčka, který byl nakonec v jedné potyčce tak těžce potlučen, že po několika dnech v Zábřehu zemřel. Jeho syn Jindřich poté do roku 1508 všechny části panství prodal a odešel do Prahy, kde udělal kariéru ve státních službách. Jeho potomci žijí dodnes ve Vídni a Holandsku.

Konkurenční rodem a sousedy Tunklů byli místní pánové ze Zvole. Jejich spory vyvrcholily účastí ve velké bitvě u Zvole 1. října 1468 (památkou na ní je tento smírčí kříž, stojící dnes na návsi v Rájci). Uherský král Matyáš Korvín tehdy táhl na Moravu a páni ze Zvole jako katolíci stáli spolu s biskupstvím olomouckým (tomu patřila Mohelnice a hrad Mírov) na jeho straně. Proti vytáhl jako velitel Jiřího z Poděbrad Zdeněk Kostka z Postupic (pán na Bouzově) a Tunklové. Katolíci vyhráli a pan Kostka z Postupic byl tak těžce zraněn, že na zábřežském hradě zemřel. V červnu 1471 (už za Vladislava Jagellonského) vyrazil Matyáš Korvín na trestnou výpravu, při níž zničil několik Tunklových hradů (mimo jiné Brníčko, hrad u Bludova a Nový hrad u Hanušovic; ani jeden z těchto hradů již nebyl obnoven).

Tunklové se již do podoby Zábřeha nezapsali, jedna z krásných renesančních památek zde vznikla za panování Boskoviců (tomuto rodu patřila mimo to Ruda na Moravě a Úsov, ovšem v roce 1596 vymřeli po meči). Za jejich doby došlo k velkému rozmachu města, kdy bohatí měšťané upravovali své domy. Jeden z nejzachovalejších domů z tohoto období je dům Pod podloubím. V roce 1574 dal tehdejší vlastník Jan Kouta ozdobit gotické průčelí renesančním portálem.
Již v roce 1581 zmizela část portálu (právě s erbem Boskoviců) pod přístavbou podloubí; stalo se tak za Víta Ondrouše, jehož jméno se dochovalo v patce klenby (WIT WONDAUSS) vlevo od portálu, vpravo od renesančního okna pak letopočet přestavby.
Přesuňme se nyní do biskupského města Mohelnice. Na vnější a vnitřní zdi kostela sv. Tomáše z Canterbury je umístěna řada cenných renesančních epitafů. Z nich vybírám detail epitafu Anny Schwarzové, sestry místního faráře. Další z epitafů, zde nezachycených, patří manželce Kašpara Štysla ze Zálšic. Sledujme nachvíli jeho cesty po ovdovění.


Kašpar Štysl přišel na Šumpersko ze Slezska spolu s nově jmenovaným olomouckým biskupem Janem Grodeckim v roce 1572. Ovdovění zkomplikovalo jeho situaci, neboť se jako cizinec bez statků nemohl oženit. Vyšel mu vstříc jeho krajan, který s nim vstoupil do služeb biskupa - Filip Boreňský z Rostropic - a dal mu svoji dceru Magdalenu za ženu. V roce 1583 přijal pak Kašpar jako biskupské léno dnes neexistující hospodářský dvůr Templ u Starého Maletína. A právě na jeho pozemcích byl v této době otevřen lom na proslulý maletínský pískovec, který dal tvář řadě památek kraje; nejen níže zobrazeným epitafům a portálům, ale také mnoha stavbám olomouckých biskupů, včetně proslulého Sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci; naposledy byl lom otevřen před několika lety, aby poskytl materiál na nejnovější olomouckou kašnu - Ariónovu. Kašparovi se narodily dvě děti, dcera Žofie zemřela v roce 1589 ve věku pouhých tří měsíců. Její nádherný náhrobník je umístěn na vnější zdi maletínského kostela.

Nejproslulejší díla Šumperska z maletínského pískovce jsou spojena s východočeským rodem Bukůvku z Bukůvky. Vůbec nejkrásnějším renesančním dílem okresu je portál jejich zámku v Třemešku. Bukůvkové odešli na Moravu v 15. století a brzy zastínili větev ze svého rodiště. Zámek v Třemešku získali v roce 1559 od Žerotínů a Jan z Bukůvky zde nechal při přestavbě v roce 1587 zvěčnit sebe i svou ženu. Podobnost tohoto portálu s epitafem z Maletína není podle mne náhodou.
Portrét Jana Bukůvky z Bukůvky.
Portrét jeho ženy Ester Syrakovské z Pěrkova.
Lev na vrcholu klenby portálu.
Detail rukou paní Ester.
A poslední z detailů - zvíře poznáte sami. Přejděme k další památce:
Manželství Jana Bukůvky nedopadlo šťastně. Poté co přišel s manželkou o tři děti (dvě se narodily mrtvé, třetí zemřelo po porodu), zemřela při dalším porodu roku 1592 s dítětem i jeho žena Ester.
Všichni jsou zvěčněni na dalších krásných epitafech, důmyslně ukrytých před zraky turistů na boční zdi kostelíka v Dolních Studénkách (ostatně ani nádherný portál na zámku v Třemešku by na odvrácené straně nezasvěcený turista nehledal).
Své renesanční působení uzavřel Jan z Bukůvky výstavbou rodové hrobky vedle kostela v Postřelmově.
Do dnešních dní se dochovala v původní podobě, včetně krásné renesanční mříže.

O několik let později a o pár metrů za hranici okresu vznikl ve východních Čechách jiný epitaf na renesančním kostele v Mlýnickém Dvoře (kousek nad Štíty). Tato památka nám ukazuje, že k významným rodinám okresu nepatřili jen pánové, ale také skláři (setkáme se s nimi ještě v Malé Moravě). Do oblasti Červené Vody přišla saská rodina sklářů Schrürerů kolem roku 1562. Dominik Schrürer byl později (1592) povýšen císařem Rudolfem II. do šlechtického stavu a stal se místním pánem. Když v roce 1599 zemřeli jeho dva synové, nechal do kostela (dnes na vnější zdi) umístit tento epitaf; vedle se nachází ještě epitaf jeho ženy z roku 1609. Dominik zemřel v požehnaném věku 73-77 let, o deset let později zemřel jeho syn Georg. Vdova Anna měla v období rekatolizace možnost přijmout víru nebo odejít; rozhodla se pro odchod. O tom, nakolik si sklářů v té době vážili, svědčí skutečnost, že ji byla ponechána možnost přepsat majetek podle vlastního uvážení...

Postupme po časové ose dále k bělohorskému debaklu. V roce 1602 byla u Květína na Mohelnicku vztyčena renesanční sloupová boží muka. V šumperském okrese se jedná o ojedinělou zachovanou památku, většina božích muk pochází z doby barokní.
Šumpersko je významné výstavbou renesančních kostelů gotických tvarů; někdy v budoucnosti zde představím hlavní stavby (kostely ve Velkých Losinách, Starém Městě pod Sněžníkem, Branné a Sobotíně), nyní jen v detailu nakoukněme na kostel z roku 1603 v Bratrušově nedaleko Šumperka. Pod římsou se dochovaly stopy po sgrafitech a střílnové otvory.
Přece jen se zastavme u kostela v Branné, i když jen v detailu. Při budování zámku vystavěli majitelé Bruntálští z Vrbna v roce 1614 i tuto stavbu. Kostel opatřili renesančním portálem se znakem svým a Žerotínů (jeden z bratrů si vzal dceru Karla Staršího ze Žerotína). Bruntálští z Vrbna se na Šumpersku objevili v roce 1581, kdy koupili od Žerotínů právě panství Kolštejn. Při přestavbách se však natolik zadlužili, že byli nuceni jej již v roce 1615 prodat Petřvaldským z Petřvaldu. Ti o něj obratem přišli při konfiskaci a hrad jako většina ostatních panství skončil v roce 1622 v rukou Lichtenštejnů.
Pro srovnání o rok později, tedy v roce 1615, vznikl portál kostela v Moravičanech, na opačném konci okresu.
Poslední památky jakoby dokládaly vytrácející se zručnost a návrat k primitivnímu výrazu v době třicetileté války. Na kostele v Postřelmově, v sousedství výstavné hrobky Bukůvku z Bukůvky, najdeme na zdi tento nedokonalý epitaf z roku zřejmě 1626 (datování na lemu).
Naši cestu detaily šumperské renesancí ukončíme pod Kralickým Sněžníkem, v Malé Moravě. V době renesance sem přišla z německého Pasova sklářská rodina Peterhanselů, která se na tři generace usadila v kladském hrabství. Prvním známým sklářem zde je Martin Peterhansel (jeho otec padl zřejmě v bitvě na Bílé hoře); na místním kostele najdeme epitaf jeho syna Jana (zemřel 1629). Druhý z jeho synů, Peter, zde hospodařil do roku 1689, kdy sklárny prodal kolštejnské vrchnosti, která je zrušila, pozemky rozdělila 31 poddaným a založila obec... Sklené.
Dobrý den. Možná víte, možná ne, že Estera Syrakovská měla ve Staré Vsi nad Ondřejnicí bratra Jaroše, který zde postavil nádherný zámek s kostelem. Dodnes je chloubou obce se svým nádvořím a sgrafitovou výzdobou. více najdete na www.staraves.cz