close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chorvatsko - ptáci (konečně)

28. listopadu 2007 v 8:46 | Martin Vavřík |  Ptáci na dalších místech
Dnes se konečně dostávám ke stručnému shrnutí toho, co se mi podařilo v Chorvatsku vypátrat z ptáků. Přikládám některé (snad i zdařilejší) fotografie.

Jen pro začátek připomenu podmínky - plánoval jsem velké výpravy, lezení na hory, plavbu lodí na ostrov Vis; ale počasí rozhodlo za mne. Každý den jsem vstával kolem čtvrté hodiny a za tmy vyrazil vybraným směrem. Teplota byla v tu dobu snesitelných 25-26 °C (poslední noc klesla pouze na 27,7 °C). Po východu slunce teplota rychle překročila 30 °C a já se pakoval do apartmánu a na pláž. V 11-15 hodin siesta v apartmánu, venku první den 34 °C, posléze až 44,3 °C - tedy k naprostému nežití. Po 15 hodině zchladit do moře a večer (!po setmění!) nějaká romantická procházka případně hospůdka, před půlnocí stále přes 30 °C.
Takže jak probrat, co jsem viděl - snad podle cest. První den, tedy 15. července, jsem se jen rozkoukával kolem apartmánu. Při výhledu z balkónu jsme až navečer (jinak bylo celkem mrtvo) zjistil, že mezi početnými jiřičkami a vlaštovkami poletují také roztroušeně a sem tam výrazně odlišně volající vlaštovky skalní. Jinak jsem zaznamenal dalších 9 druhů ptáků (!!!). Vše běžné, zajímavá byla snad jen přemíra ťuhýků obecných všude v okolí.

Druhý den jsem dospával celonoční cestu a jedinkrát si odpustil brzoranní výpravu. Tím pádem jsem toho moc neviděl (nepočítám roztroušené racky u pláže, kterým bych rád věnoval samostatný článek). Při výstupu 120metrovým svahem k apartmánu mne zaujali ptáci v koruně borovice - a ejhle, byli to strnadi cvrčiví. Schválně přikládám, jak moc jsem si jej první den "vychutnal". V ostrém světle jsem skoro neviděl, o co jde.

Alespoň jsem při koukání na pláži zaznamenal dvě vlaštovky skalní, které si sedaly na kámen v moři. Nebylo mi jasné, co je tam láká, proto jsem tam vyslal svou obětavou ženu. Nic než řasy a nádržka se slanou vodou... Snad tam něco sbíraly, protože je zpočátku neodradil ani člověk v blízkosti kamene - kdo ví??? Navečer létalo kolem apartmánu tak 10 ex.

Třetí den jsem konečně vyrazil na malou cestu - starou vesnicí k severu po svazích s olivovými háji a keři. Mimo běžné ptáky (ťuhýk obecný, hrdlička divoká) jsem se poprvé setkal s pěnicí mistrovskou (Sylvia hortensis). Zjistil jsem, že jsou tu celkem běžné, ale velice schovávací - něco jako naše pěnice pokřovní. Takže bylo v podstatě po focení. Poprvé jsem pozoroval zpívajícího strnada cvrčivého a v lomu sousední vesnice zahlédl rodibku skalníků modrých. Bohužel za rozednívání bylo slabé světlo a skalníci nespolupracovali...

Třetí den jsem rezignoval na vysilující procházky a šel otestovat ranní posezení na a nad pláží. A vyplatilo se to. Nejprve se objevil jako zjevení z čistého nebe ledňáček říční a pak to přišlo. Nejprve proletěl a krátce zakroužil raroh jižní. Dokonce se několikrát ozval a pokračoval dále. Byl jsem tak fascinován, že jsem nestihl použít foťák - respektive stihl, ale výsledek za nic nestál. Za chvíli po rarohovi se ozvaly jiřičky klasickým varováním a nad břehem se objevil ostříž - ovšem jižní...

Posezení u pláže pak přineslo první a poslední překvapení (jinak se tu motali jen racci středomořští a chechtaví). K jihu si to podél břehu zamířil rybák velkozobý.

Měl jsem ještě chvíli času, a tak jsem vyrazil k jihu k vesničce Pisak. Jen jsem hledal cestu pro příště; přitom jsem narazil nejprve na strnady cvrčivé - samce i samici:
Mezi vesničkami jsem v pásu nevyhořelého lesa našel nápadná kulovitá hnízda vrabců pokřovních; ozývalo se i čimčarání, ale všichni pozorovaní vrabci byla mláďata či samice - bohužel.

Následující (čtvrtý) den ráno jsem si to zamířil tímto předvybádaným směrem, a to po magistrále (v té době ještě klidné) do Pisaku. V lomu nad městečkem jsem opět zastihl rodinku skalníků modrých. Na zpáteční cestě porostem s vrabčími hnízdy jsem po usilovném pátrání přece jen vykoukal jednoho vrabčáka pokřovního:

Ještě před vesnicí jsem poprvé narazil na dudka. Pozorovat ho, jak prolétá třepotavým letem s mořem v pozadí, to bylo něco...

Bez možnosti focení jsem ještě vypátral v křoví zpívajícího sedmihláska švitořivého (Hippolais polyglotta). Podél stezky se pohybovala kvanta Ťuhýků obecných a pěnic mistrovských.
Pátý den jsem vyrazil na zničující výpravu k severu. Rozhodl jsem se projít ještě dále za sousední vesnici a blíže k horám, tak abych se dostal do jiného prostředí - ještě vyprahlejšího s vápencovými skálami. Urazil jsem se zpáteční cestou celkem 12 kilometru v třicetistupňovém ránu. A byla to výprava nejúspěšnější. Nejprve jsem hned zpočátku na několika místech zastihl rozčílené skalníky modré.

Pokračoval jsem od sousední vesnice k severu do sušších končin. Přibyly obligátní pěnice mistrovské, strnadi cvrčiví, další dudek. Pak se u cesty objevilo několik zářezů - lomů. V největším z nich jsem objevil pár bělořitů okrových (Oenanthe hispanica). Samice skákala po hromadách poblíž, samec to vše sledoval z bezpečného posedu na kříži.

O kus dál z křoví nachvíli vyskočila pěnice bělohrdlá (Sylvia melanocephala). Dost času na prohlížení dalekohledem, ale s foťákem nespolupracovala. Mockrát jsem ji podobně nezahlédl... Došel jsem na konec cesty do další vesnice a otočil se k návratu. Stejná místa kupodivu přinesla několik nových druhů! Nejprve se z kamenného tarasu u políčka po mém delším postávání s kraválem vznesly tři orebice Alectoris graeca a zapadly za něj. Už jsem je nenašel. V lomu, ve kterém mi cestou tam něco podezřelého uletělo, jsem si potvrdil můj odhad - byl to skalník zpěvný, který tu byl mnohem vzácnější než jeho modrý kolega. A pak se zespodu přihrnul a zapózoval strnad černohlavý:

Při večerní vycházce do Pisaku jsem se pokusil rodině najít dudky, kteří tady včera poletovali - a povedlo se, hned tři pohromadě (na fotce dva). Při nočním návratu se ze zbytku háje pod magistrálou ozval výreček malý.

Šestý den jsem opět vyrazil na jih k Pisaku. Největším zážitkem tentokrát nebyli ptáci. Na hladině zálivu se cosi podivně blýskalo. Při bližším studování jsem zjistil, že jde o poskakující hejna rybek, která jakoby se snažila prchat nad hladinou. Bylo celkem jasné o co jde.

Zachíli se ukázal známý hřbet a další dvě hodiny pak v okolí dovádělo asi šest delfínů, včetně min. jednoho mláděte:

Poté jsem se věnoval ptákům. Zalezl jsem k políčku s olivami a smokvoněmi a koukal. Ukázali se různí ptáci. Například vyskočil a zase zmizel sedmihlásek švitořivý (Hippolais polyglotta) a po něm i mohutný šedavý sedmihlásek olivový (Hippolais olivetorum). Mihly se tu i pěnice mistorvské a pár pěnic bělohrdlých - zde alepsoň jedna narychlo ulovená mistrovská:

Na dráty kousek za mne si sedla hrdlička divoká a okukovala mne. Bylo vedro a oběma nám bylo jedno, kdo je kdo.

Zvedl jsem se a vydal se domů. Zpoza hřebene se nízkým letem vynořil první normálně vypadající dravec a začal kroužit. První pohled mě potěšil - byl to orlík krátkoprstý! Kroužil dlouho, takže když jsem po dalším pozorování za půlhodinu dorazil na apartmán, stále ještě visel na obloze nad vesnicí a mohl jsem jej ukázat i ženě.

Těsně před apartmánem jsem konečně narazil na základnu (jednu z) vlaštovek skalních. Posedávaly na drátech a vesele švitořily (to bylo ale vedro):

Ráno sedmého dne se nejprve prošel po ,agistrále a pak jsem opět navštívil pláž, ale bez výraznějšího výsledku. Pár již obyčejných ptáků a pár neodhalitelných pěvců v křoví + obligátní racci. Léto sílilo a ptáci to zabalili. Alespoň jsem koukal po raccích, kteří se tento den obzvláště vystavovali:

Sedmý den byl dnem odjezdu. Celý den jsme strávili na pláži, protože jsme se ráno museli vystěhovat a odjezd jsme nechali navečer. Teplota se opět vyšplhala ke 40 °C, tkže nejlepší bylo ležet v mořské vodě. Ani ti racci nějak nelétali. Odpoledne jsme se sbaleným autem přejeli pár kilometrů na jih do Omiše. Rodina se prošla utratit peníze, já se vydal tunelem, který odděloval pobřeží od vnitrozemí; řeka Cetina si tu prokusuje cestu nádherným kaňonem:

Za tunelem se nacházel poněkud odlišný svět než ten, kde jsme strávili dovolenou. Zjevením byla labuť velká, plovoucí po hladině.

Rachle se stmívalo a já pátral ve skalách po hnízdech brhlíků skalních. Marně. Alespoň při odchodu potemnělým tunelem na rozloučenou s Chorvatskem, jsem vypátral hnízdo břehule skalní (uvnitř tunelu kousek od vjezdu):

A to byl konec ornitologických zážitků. Na závěr přidávám jednu fotografii z naší vesnice; pták, kterého jsem vyfotil, vzoroval mé vytrvalosti a snaze jej určit. Nechal jsem to otevřeno a dále jsem se tím nezabýval (to VEDRO!!!). Uvítám proto vaše připomínky na svém mailu vavrik.martin@seznam.cz. Díky a příště o něčem jiném!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | Web | 5. srpna 2016 v 13:34 | Reagovat

Klobouk dolu, opravdu super fotky!

2 Martin Martin | 10. srpna 2018 v 10:27 | Reagovat

Tento týden mi na pláži u Tučepi před očima proletěl ledňáček a to 2 dny po sobě.Nádhera ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama