close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Astronomie a LUMIX (focení v noci)

19. listopadu 2007 v 8:36
V poslední době jsem se opět začal poohlížet po noční obloze, připomínat si souhvězdí, krátery, planety a ostatní objekty. Přitom jsem se vrátil ke zkoušení svého Panasonic LUMIX FZ5. Není to ideální přístroj pro noční focení, ale něco se s ním pořídit dá. Na jasnější objekty není třeba jít do extrému, na hvězdné objekty však začíná být krátký. Začněme tedy od začátku.

Pokud jde o nejvýraznější hvězdu - Slunce - jeho focení samozřejmě v noci nepřipadá v úvahu. Vhodné podmínky (při nepoužití filtrů) nastávají za východu, západu a nejlépe za řídkých vysokých mraků, obvykle během podzimních pošmourných dní. Následující fotografie byla pořízena na procházce nad Sobotínem 17. listopadu 2006. Přes silné zaclonění mraky musel foťák sáhnout po maximu - čas 1/2000 a clona 8 při ISO 80. Jde samozřejmě o výřez z plného 12× optického zoomu. Na sluníčku se rýsuje krásná sluneční skvrna, která byla důvodem focení.
Měsíc, náš nejbližší soused, je velmi vhodným objektem k focení. Lépe je využít maximum světla za úplňku, tehdy ovšem zcela zmizí plastický vzhled kráterů. Proto je ideální jakákoliv fáze mimo úplňku. Není obecně příliš známo, že polovina Měsíce (tedy ve fázi čtvrti) odráží jen desetinu světla proti úplňku! To se samozřejmě projeví na focení. První obrázek zachycuje Měsíc pár dní před úplňkem. Byla použita priorita času 1/3000 při cloně 4 a ISO 100. Jižní části dominuje kráter Tyho; není zdaleka největší, ale je "čerstvý" a paprsky rozbíhající se z tohoto místa zásahu tvoří jeden z mála zajímavých jevů, pozorovatelných během úplňku. Světlý bod v levé části tmavých moří je proslulý kráter Copernicus (průměr 93 km, hloubka 3 760 m).
Pokud si chci pohrát, doplním k fotografii Měsíce popisky kráterů a moří. K popisu byl použit Měsíc ve fázi první čtvrti z poslední noci (18. listopadu 2007). O něco menší plocha a ejhle, zvolil jsem čas 1/50 při cloně 4,5 a ISO 100.
Zajímavou kombinací je focení přes dalekohled. Moje Meopta 40×70 nenabízí zrovna ideální světelnost, okulár je mrňavý a trefit se do některých objektů je problém. Měsíc je ale obrovský, takže tady to těžké není. Horší je ztráta světla, kterou je třeba kompenzovat delší expozicí a pevnou rukou - zde byl použit čas 1/20 při cloně 3,3 a ISO 100. Zachycen je kráter Gassendi na severním okraji Moře vláhy (Mare Humorum).
Pokud opravdu nemám co dělat (berte prosím s rezervou), jako se tomu stalo tento týden, profotím s nastavenou expozicí celou oblast rozhraní světla a stínu; tuto s pomocí jakéhosi programu po vzoru kolegů z NASA poskládám do mozaiky - a ejhle, výsledek je na světě (zmenšen na 600×600 px).
Další na řadě jsou planety - některé z nich jsou objekty vhodnými, jiné jsou zcela mimo dosah malého fotoaparátu. Merkur se mi dosud podařilo pozorovat jedinkrát a nebyl jsem ještě obdařen LUMIXem, takže snad příště. Venuše je objekt velice jasný a fotit ji není problém. Bohužel pominula její krásná srpkovitá fáze, na kterou budeme muset čekát pár let, proto alespoň tento výřez (čas 1/13, clona 3,3, ISO 200):
Další planetou v řadě je Mars. Bohužel pominula doma jeho nádherného přiblížení k Zemi. V té době jsem ještě používal kameru a při kombinaci s monokulárem se mi podařilo dokonce pozorovat a zachytit polární čepičku ledu. V současnosti je poněkud menší, přesto docela výrazný. Problémem je, že na něm není co vidět - jako na detailu fotografie z konce letošního října (čas 2 s, clona 2,83, ISO 100 - samozřejmě s použitím stativu):
Nádherným objektem je Jupiter. Při použití pouhého foťáku je velice jasný a není problém jej zachytit. Vyplatí se však protáhnout čas, aby bylo možné zachytit známé čtyři Galileovy měsíce (tedy největší Jupiterovy oběžnice) - zde čas 1/1,3 s, clona 3,3 a ISO 400; fotografie byla pořízena krátce po půlnoci 22. dubna 2006. Na následující fotografii jsou doplněny názvy měsíců.
Na samotném Jupiteru lze s použitím mne zatím dostupné techniky vidět - za dobrých podmínek - nejširší dva oblačné pásy; jde o severní a jižní rovníkový pás, tmavší sousedy rovníkového pruhu (na jihu jižního se nachází známá Velká červená skvrna, na kterou už ale potřebujeme jiný stroj). Pokuste se je na této fotografii odhalit, jsou vidět - upustil jsem od použití jakýchkoliv zvýrazňovacích zásahů (jinak - foceno přes monokulár 40×70, čas 1/4 s, clona 3,3, ISO 200).
Poslední zachytitelný planetární objekt je Saturn. Při obyčejném focení z něj bude jen malý flek, s využitím focení přes monokulár 40×70 se objeví i nádherné prstence (čas 1/4 s, clona 3,3, ISO 200). Fotografie byla pořízena v noci 21. dubna 2006. Od té doby se planeta bohužel naklání prstenci stále více a více k nám, takže jsou stále méně patrné a někdy koncem roku 2009 se ztratí téměř úplně - šířka prstenců při pohledu z boku je totiž pouhých 4-10 metrů!!!
Další planetou v řadě je Uran - ten je ale obtížné už jen najít, natož fotit. Poslední pokusy o fotografii modré tečky selhaly, takže snad příště. Jinými objekty Sluneční soustavy jsou komety - zde záleží na tom, jestli se nějaká objeví. Obvykle je možné pozorovat tak 1-2 relativně jasné komety ročně, ovšem ne každá se změní v kometu Hale-Bopp. Letos na podzim však jedna tato řadová kometa, značena přesně jako 17P Holmes (což znamená, že jde o 17. objevenou kometu v pořadí a že se pravidelně vrací - P jako periodická) během několika hodin 500 000× zvýšila jasnost a stala se viditelná pouhým okem. Následující obrázky jsou snahou o zachycení tohoto objektu (druhý je vyjasněný; první - čas 6 s, clona 3,3 a ISO 400). Jde prakticky o krajní mez foťáku, vyšší čas - koneckonců i tento - vede k protažení hvězd do čárek účinkem otáčení Země.
Zajímavými objekty jsou souhvězdí. Pokud nefotím na maximální zoom, můžu si dovolit plný čas - tedy 8 s při ISO 400; to je maximum, co můj foťák dovede. Bez velkého přiblížení nevede dlouhý čas k rozmázání hvězd. Na displeji foťáku pak vidím hvězdy při náhledu dokonce barevně, stejného efektu musím v počítači dosáhnout vytažením sytosti barev. Nabízím pohledy na tři souhvězdí - nejznámější (Velký vůz), nejkrásnější (Orion) a mé znamení (Lev).
Na závěr uvádím příklady dvou z mála objektů, které je možné fotograficky zachytit mou vpravdě amatérskou technikou. Opět platí použití času 4-6 s, přičemž u 6-8 s se již začíná projevovat výrazný posun hvězd. Prvním objektem je známá hvězdokupa Plejády alias Kuřátka (anglicky Seven sisters).
A na závěr (pro znalé známá) mlhovina M42 v Orionu. Ve skutečnosti je řada míst oblohy pokryta úžasnými mlhovinami, k jejich zachycení je však nutná několikahodinová expozice a tím i stroj udržující fotoaparaturu v pohybu spolu s hvězdnou oblohou. Pro srování nabízím takový snímek stejné oblasti z internetu (že jde skutečně o stejné oblasti se přesvědčíte podle významných skupin hvězd).
Rád bych jednou své vybavení vylepšil. Až se mi to povede, jistě vás potěším novými snímky...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hubert - Fetoš Hubert - Fetoš | 31. července 2011 v 18:40 | Reagovat

Máte nějaký skunky? Nebo toluen? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama