V úterý odpoledne bylo na rybníce v Dolní Libině docela hezky. Zastavil jsem se tu cestou na Šumvald a nakonec i cestou ze Šumvaldu. Rybník je polovypuštěný, ale rychle se napouští, bahna tedy už moc dlouho nevydrží.
Pozorované druhy (výběr zajímavostí) - vodouš bahenní (65 ex.), vodouš šedý (22 ex.), vodouš tmavý (4 ex.), vodouš kropenatý (1 ex.), bekasina otavní (1 ex.), kulík říční (15 ex.), jespák bojovný (samec); to je celkem slušná dávka bahňáků na vesnický rybník (na mapě zde). Jinak byli hlavní atrakcí racci malí, kterých tu poletovalo a posedávalo 50 ex. (z toho jen dva jednoletí). Jinak např. tři volavky bílé, čáp černý, volající krutihlav, zapomenutý havran polní a první břehule.
Fotovýběr:

Pohled na rybník od jihu.

Část hejna vodoušů bahenních při manévru (zde na snímku min. s jedním vodoušem šedým - hledejte...).

Vodouši šedí a vodouši tmaví při vyplašeném poletování nad rybníkem.

Část hejna vodoušů na bahnech, zachyceni jsou (samozřejmě) vodouši bahenní, šedí a jeden tmavý.

Vodouši šedí z úkrytu za rákosím; moc dlouho to tak blízko nevydrželi. Podle mne jde o jedny z nejkrásnějších bahňáků. Na dalším obrázku v letu...

A zde je pro srovnání v letu vodouš tmavý:

Pokusil jsem se zachytit i další dva druhy bahňáků - jespáka bojovného a bekasinu otavní:


Po sledování bahňáků jsem se zaměřil na racky malé. Ti poletovali neustále nad hladinou a občas tvořili na různých místech rybníka odpočinková hejnka:



Asi není třeba zdůrazňovat, že zde se jedná o dospělého ptáka, kroužkovatelé by jej zřejmě označili jako 3K+ (opravte mne, pokud se mýlím). Já se však tentokrát zaměřil na dva ptáky jednoleté, tedy 2K:

Zde je racek malý zastižen v dosti neobvyklé póze. Ptáci totiž vždy při poletování jednou za čas vyletí náhle do výšky, kde zatřepou křídly a pak se opět snesou dolů a pokračují v lovu. Na této fotografii je vidět částečně přepelichaný ocas (střední rýdováky - charakteristické a pak pár rýdováků u kraje).

Spodina křídla mladých ptáků je prakticky beze skvrn, naprosto odlišná od spodiny ptáků dvouletých a starších.

Mluvit o typické kresbě svrchní strany křídel snad ani nemá smysl. Zajímavé je uvědomit si, že se jedná o kresbu středních loketních krovek; velké krovky jsou jednobarevně šedé. Na rozdíl od racka tříprstého jsou vnitřní ruční a loketní letky tmavší, stupeň tmavosti je silně individuální; někdy mohou být až téměř černé!

A ještě jedna fotka zespodu.

Na rybníce posedává řada brodivých, po mém prvním vykouknutí přes hráz však uletí a vytvoří hejnko na poli za rybníkem. Zde nechybí ani čáp černý.

Jeho příbuzný čáp bílý byl o něco drzejší, což je pro něj typické.

Navečer volavky bílé vzdaly vysedávání na poli a přilétly na rybník navzdory mé přítomnosti na břehu.

Nad rybníkem se párkrát mihla mezi vlaštovkami břehule říční, fotit ji bylo téměř nemožné.

Jediným náznakem tahu bylo přeletující hejno 12 holubů hřivnáčů. A západem slunce pozorování skončilo.
