Rekonvalescence mi prozatím brání podnikat delší výpravy, proto jsem se rozhodl podívat se v sobotu ráno na Červenohorské sedlo. Pozorování na tomto místě je poměrně statické, nevysilující, vhodné pro straší ornitology - ale zpět k věci. Zajímalo mne, zdy zahlédnu nějaký náznak tahu. Nejprve tedy shrnu, co jsem viděl a pak přidám komentář k jednotlivým fotografiím.
Nijak intenzívní tah neprobíhal, přesto se nějaký ten pohyb dal vystopovat. Nejvýraznější byl tah lindušek lučních, po ránu přelétlo i několik malých hejn, celkem 56 ex. Většinou po dvojicích táhli čížci lesní (celkem 34 ex.) a jednotlivě několik pěnkav (celkem 20 ex.). Většina dalších ptáků se objevila v počtu 1 až několika ex. - např. hřivnáči (6 ex.), vlaštovky (3 ex.), cvrčala (1 ex.), sýkora parukářka, uhelníček, dlask (2 ex.), zvonohlík(2 ex.), konopka obecná (1 ex.), špaček (1 ex.) a neobykle také vrána obecná (1 ex.) a sojka obecná (1 ex.).
U některých ptáků nebylo jasné, jestli jich tu tolik zpívá nebo jde o skrytý tah - jednalo se o budníčka většího a pěvušku modrou. Pro oba druhy je biotop v oblasti sedla velmi vhodný a nezaregistroval jsem žádné nápadné přelety.
Třetí kapitolou jsou místní ptáci - k těm patřily min. dva páry kosů horských, drozdi zpěvní, brávníci a v oblasti chat pak 10-20 křivek obecných, rehci domácí a konipasi bílí. Jiřičky, které tu tradičně hnízdí, ještě na tuto lokalitu nedocestovaly. Zajímavostí byl volající vrabec domácí, který se tu běžně nevyskytuje a kterého se mi po pauze nepodařilo vypátrat.
Nyní fotoromán:

Pohled z okraje parkoviště směrem k jihu ukazuje, kudy ptáci přiletují. Kupodivu se nejedná o údolí ani jedné z Desných - jedna pramení vlevo a druhá vpravo. V ose jejich soutoku se nachází toto zaříznuté údolí. V pozadí je kotlina Šumperka otevírající se k Zábřehu na Moravě. V popředí cestu na sedlo jakoby blokuje kopec se sedýlkem. Tot sedlo se nazývá U obrázku a podle mého názoru si minimálně část ptáků tudy zkracuje cestu na Červenohorské sedlo (pozoroval jsem zde na jaře např. přeletující hejnka dlasků).

Druhý obrázek zachycuje víceméně stejný pohled později během dne.

Čížci lesní mají vrchol tahu za sebou, přeletovali většinou v párech a jen ojediněle v malých hejncích.

Jeden z přeletujících hřivnáčů.

Specialita oblasti Červenohorského sedla - kos horský. Na jaře ho tu nemůžete přehlédnout (ani přeslechnout). Při jedné jarní kontrole jsem v širším okolí sedla pozoroval odhadem 10-20 ex.!

Samec sbíral potravu na cestičkách a obnažené, lyžaři vydřené půdě.

Na jednom místě sbírali potravu tři kosi horští, z toho min. jeden pár (poněkud nenápadná samice je vlevo)

Tady sedí na špičcš smrku jediná linduška luční, která si na sedle při tahu odpočinula. Všechny ostatní plynule sedlo přeletěly a pokračovaly k severu.

Kolem chat sbíraly potravu také pěnkavy (mimo protahujících), některé z nich velmi drzé.

Nechyběli ani rehci domácí.

Jediný špaček obecný, který přes sedlo protáhl, použil k odpočinku anténu na střeše jedné z chat.

Oblast sedla neustále přehlušovaly křikem a zpěvem sem tam poletující křivky obecné.
Pokud mi to čas dovolí, rád bych se na sedlo kouknul ještě aspoň jednou, někdy na přelomu dubna a května.
END
END